Stejně jako v roce pět
Budem zpívat, budem pět.
Ostošest
V roce šest ...
Autokar Drezína
AMEN Z KAMEN
Když teploty jsou v zimě nižší
Trpí při mši tiší mniši
Tak hned přijde bratr opat,
Hbitě přiloží pár lopat
A naše kamna na kůru
Zahřejí mnichy na kůru.
Myšlenka se vtírá ťáplá -
Není oheň nástroj ďábla?
Nemoh´ bych však pět tu žalmy,
Kdyby mráz uši užal mi.
Doufám, Bože, že to chápeš?
Říkáš ne?!
Tak to jsem papež...
Pepa Pišingr
JAXME POHŘBILI VYKOPÁVKU
Hnedle na první štaci velikonoční akce vypili jsme si my, členové Kolednické sekce Múzického sdružení slánských disharmoniků, svůj pohár hořkosti až do dna. A nejednalo se o sklenku tmavého likéru.
K incidentu došlo na zápraží domku pana Dandy na Smečně, právě v tom typicky českém okamžiku, z nějž UNESCO není uneseno, EU považuje jej za eaný a Liga iritovaných žen (LIŽ) frustrovaně táže se - co na to NATO ?
Tedy v tu chvíli, kdy pomlázka sjíždí hýždi za zpěvu chorálu - ody, hody, doprovody...
Nestačili jsme dozpívat ani dopr, když tu náhle (pouhým mimoděčným působením gravitace) praskla nám vzácná archivní pomlázka z minulého tisíciletí.
Horní konec odletěl k plotu, kde narušil stabilitu pařeniště.
Zbylý pahýl okamžitě věnován byl na dobročinné účely a přítomné dámy řezaly se smíchy, takže požadovaného efektu seřezání dosaž eno bylo samosvorně.
Z Maďarska importovaný hudebník, pilíř kasací, tahací harmonikář Karoly Hevessy na to řekl, že ho zarmucují úsměšky žen v okamžiku, kdy došlo ke zničení památky uznávané i Slánským muzeem.
Pravil, že se jedná o tzv. Dalimilovu pomlázku, s níž bojoval už Jan Lucemburský u Kresčaku.
Později s ní mlátila Eliška Rejžka a následně byla relikvií mj. mašlována Olga Scheinpflugová jako pětiletá.
Dívky však smály se dál, nazvaly starého jesetera dunajským darem a poslaly ho i s ostatními šohaji do háje.
Až na smečenské extempore se letošní ročník koledovací grand prix města Slaného - Slánská ošatka 2005 - zdařil. Jako vždy.
Zaznamenána byla vynikající zahraniční účast.
Jak patrno z fotografií, jež pořídil Jiří Budka z Ubař, jsa skryt za bukem.
Na prvním snímku je celá kapela Slánského beatového družstva v akci. Letos koledovali jsme pod anglickým názvem Jazz Neck The Bulle (čti: česnek cibule).
Na druhém snímku zachycen je Jaz Coleman (vlevo), jehož známe z filmu Rok ďábla. Manželka Jiřího Budky je z něj evidentně na větvi a snaží se mu vysvětlit, že to už tak u nás budky někdy dělají, že jsou na větvích.
Naopak Milan David (napravo) dává najevo, že je z Colemana celej nalevo. Tvrdí, že Jaz nevypadá o nic šaramantněji než Standa Berkovec s parukou.
Na třetím snímku vpravo dole je celkový vítěz Slánské ošatky americký tenista Andy Roddick.
Zpočátku se mu nedařilo. Nedokázal rozlišit pojmy děuče a deuce.
Emočně vyhrožoval paním a dívkám, že na ně vezme nějakou edvantyč.
Pak se však zklidnil, dršel klapačku, účinně prostřídával měkké loby s tvrdým lobbingem a zaslouženě zkasíroval čtvrt milionu vajíček.
Natvrdo.
Cash.
Heč.
KTERAK ČUBA V DIVIDÝLKU VÁNOCE SPASILA
Necelou půlhodinu před začátkem prvního ze dvou vánočních pořadů Dividýlka vešel do zákulisí otec Javůrek, spráskl své rozpraskané dlaně a povídá :
"Pánové, ve mně by se mízy nedořezal, taková smůla, já si rvu jmelí, představte si, co se stalo - naše malá Kačenka má devětatřicítky !"
Přiznávám, že jsme hned nepochopili, o čem starý listnáč ševelí a ve zmatku počali jsme diskutovat jeden o noze, druhý o koze. A tak otec Javůrek upřesnil :
"Kačenka má devětatřicítky horečky. Včera jsme jí ještě vyhecovali do kostela a dneska už hicuje. Teď leží ta malá holka ve Středoklukách ( podezřelá kombinace ), manželka jí obrací a čas od času podlévá vodou ze džbírku."
To bylo závažné sdělení. Talentovaná zpěvačka, klarinetistka a lesní rohistka Kačenka Javůrková měla být páteří našeho programu. Nevěděli jsme, co si počít, múza nás nelíbala a publikum v hledišti bzučelo nebezpečně.
Tu praví Olin Kluziff Javořík, další z řádu opadavých :
"Už to mám. Káču lze nahradit vlčkem, to si pamatuju z dětství. Vlčka nemáme sic taky, ale je tady Čuba. A z Čuby pochází Tomáš."
Jenom taková poznámka pro laiky. Čubou není v tomto případě míněna lajka, ale kopec nad Slaným, zde pár domečků, ano i ulic. Poměrně malebný exteriér, přičemž tento exteriér nesouvisí nikterak s bývalým teriérem. Na Čubě žije i Tomáš Linhart, jenž hraje na balalajku, a také jeho dvanáctiletá dcera Veronika, excelentní houslistka.
Obě představení se zdařila. Veronika uchopila své estrádyvárky a zavalila sál gejzírem tónů. Malý velký Veselý Ondra potěšil svou vlastní svižnou vánoční Mrazivou písní, sbor Barbíny di Praga šlapal a sbormistr Hevessy-Šulínský se vilně culil. Starší herci vtiskli pak pořadu jistý řád, uplatnivši své bohaté zkušenosti ve spojení se spontánní senilní roztomilostí.
Závěrečná Pohlednice vánoc mnohé z nás trochu dojala. A nejdřív jsme nechápali proč.
Potom vzadu u sklenky povídá Ivana Dušičková :
"Tak vám mě to při poslední písničce nějak vzalo, když jsem si dala dohromady, že je to dneska možná taky naposled."
JAXME BOJOVALI MEZI PROVAZY (DEŠTĚ)
Holandský fotbalista van Nistelroy se na mistrovství Evropy po jednom utkání nepěkně vyjádřil o rozhodčím a obdržel za to odkopavých svazáků flastr na dva zápasy.
Nepoučili jsme se z jeho smutného případu a v rámci představení - 0,1 kg meronu aneb Kšeft umírající matky češtiny - na hradním nádvoří v Mladé Boleslavi, podrobili jsme drtivé kritice italského sudího Lysáka-Holinu.
Odveta na sebe nenechala čekat ani půl minuty.
Nebeské Žabí bratrstvo otevřelo stavidla a již první trestné kapky velikosti melounů trefovaly hlediště.
Obecenstvo však neopustilo své plastové židle a to ani poté, kdy přítomný meteorolog Zakop-Čuník odhadl intenzitu lijavce na dvakýble za minutu na hlavu.
Po dalších dvaceti minutách stále pršelo ostošest a osvětlovač Křižík vypnul dvěstědvacet.
A bylo to.
Diváci ovšem setrvávali i nadále na místech a dožadovali se dodržení závazků povstávajících z prodeje vstupenek.
Vyhověli jsme tedy a ozařováni pouze nekončícími blesky, dovedli jsme hru k jakémus takémus konci, přičemž jeviště v závěru připomínalo palubu Titaniku těsně před potopením.
Co si budeme povídat - úspěch byl dokonalý.
Největší aplaus sklidil Karol Hevessy, a to za projevenou muzikantskou flexibilitu.
Poté, co mu vypnuli elektrické piano, stál totiž po celý zbytek představení na jevišti jako trubka.
To vše odehrálo se 8.července tohoto podivného roku. Ignorujíce pošetilou nepohodu setrvali jsme i po ukončení produkce na nádvoří a rozmlouvali v dešti s prokřehlými diváky, neboť rozmarné léto má něco do sebe sbližujíce lidi víc, než vydařená grilparty.
Nejdále ve svém vzdoru nebesům došel Jiří Zíma.
Hrdě zvedl zrak k mrakům a podepřen vahou svého jména prohodil :
Dal bych si ledovou kávu !
JAXME SI ZAHRÁLI NA PÍSKU
V rámci festivalu amatérských divadel Šrámkův Písek vystoupilo v sobotu 29.5. se svou hrou - 0,1kg meronu aneb Kšeft umírající matky češtiny - i slánské Dividýlko.
Tedy my.
Už od rána jsme měli ze svého vystoupení trochu vítr. A nebyl to vítr zrovna stříbrný.
Pro nemoc totiž chyběl pilíř hudební sekce Karel Danda s basou a přehazovačkou. Navíc v nevelké (leč podstatné) roli číšníka Zímy nemohl nastoupit obvyklý představitel Jiří Zíma.
Nahradil ho debutující manažer Dividýlka Jaroslav Veselý.
Již před představením se ukázalo, že Jarda svěřený text nezvládá nikterak nadbytečně.
To ale nevadilo, neboť v pravou chvíli se na scéně vůbec neobjevil.
Svůj lapsus později omlouval tím, še se mu v rozhodujícím okamžiku nějak dostal písek do pysku, či co.
Znalec východních filosofií Standa Berkovec na to poznamenal, že v budhistické příručce Nohanalustru je podobný fenomén náhléhozkamenění organismu popsán jako stav "harašivbřišecypřiše".
Fakt, že představení nemělo konec (nýbrž pouze přestalo), nevyvolal u publika žádné negativní reakce. Diváci (vesměs porotci a členové ostatních soutěžících divadel) totiž usnuli již krátce po začátku. Tedy ihned poté, kdy vyšlo najevo, že 0,1kg meronu se vůbec nezabývá základním a určujícím problémem doby, kterým je kontrapunktická interakce polonahé polopravdy na oblečenou lež anaopak (a jakou roli v procesu sehrávají jablka v županu, že ?).
Diskuse po představení nesla se v jakémsi synkopicky útržkovitém rytmu :
Proč jste v představení nenechali jen ty nejlepší fóry ?
Protože v něm žádný fóry nejsou.
Proč se kapitán španělské lodice jmenuje Carlos Cabanos ? Není to trochu laciné ?
Laciné to je. Ale přece se kapitán španělské lodice nebude jmenovat Uherák.
Proč nese inscenace podtitulek Kšaft umírající matky češtiny ?
Protože nese podtitulek Kšeft umírající matky češtiny.
Aha...
A pak jsme šli do kavárny.
K Písku patří bábovičky, řekli jsme si. Bábovku ale neměli, tak jsme si dali indiánky a Veronika Ježková nám je všechny snědla.
A byli jsme veselí.
I Jarda Veselý už byl zase veselý.
JAXME USPĚLI NA WINTROVKÁCH
Na osmadvacátém ročníku festivalu amatérských divadel Wintrův Rakovník se velmi výrazně prosadilo slánské Dividýlko.
Hra - 0,1kg meronu aneb Kšeft umírající matky češtiny - oslovila diváky i odbornou porotu natolik, že byla doporučena na celostátní festival autorského divadla šrámkův Písek.
Dividýlko sklízelo v Rakovníku také individuální ocenění. Nejvíce vavřínů požala nejmladší členka souboru Veronika Ježková.
Naopak - nejstarší člen ansámblu - Karol Metuzalém Hevessy nezískal na festivalu nic, a musel tudíš aspoň ztratit peněženku, aby se nějak zviditelnil.