S výtvarnicí Alenou Musilovou jsme připravili kalendář na rok 2002.
To jsme si mysleli (bláhově), že když ho připravíme půl roku dopředu, že to bohatě stačí.
Nestačilo.
Takže nevyšel.
On by, mezi námi, možná nevyšel ani při dodržení všech lhůt.
Dneska spíš frčí humorné recepty proslulých bavičů na netradiční pokrmy (kyselý okurky v čokoládě a tak).
Ten kalendář se jmenuje
52 HOŘKÝCH ZÁHAD VĚČNÉHO SUPLENTA MILANA DAVIDA
a sestavil ho
Dítěslav Neřval
(jinak také jedna z postav hry
0,1 kg meronu
).
Kalendář je vypraven soutěživě. Každý týden přináší jednu básničku. Jednu říkanici, která je zároveň hádankou.
V rýmovačce je totiž ukryto pokaždé nějaké české, či moravské město.
Schválně zkuste uhodnout tuhle :
Znáte rogalistu, sobce.
Lehce rozběhne se z kopce,
Pak nalehne na křídlo dračí...
Ve vzduchu je sám nejradši.
A na zevlouny, na vzteklouny
Plivat dolů mívá sklony.
Jenomže když hrdopýška
Ku stoupání vyzve výška
Zasáhne náhle slunce pálící
A z kostry se odchlípne papír balicí.
Já, blbec, to slepil jen voskem...
Ta myšlenka prolétla mozkem.
Bylo to poslední, co ještě proletělo.
Teď již jen padá to mladé tělo.
Mezitím dole vidíme staříka,
An táhne vozík a přitom naříká.
Na kárce metrický cent zelí,
Důchodce je zpocen celý :
To všechno jsem nakrad.
Byl jsem už dvakrát.
A předpokládá děda,
Že to do kádě dá.
Je to práce čistá...
Vtom přisviští však rogallista.
A jak mávnutím kouzelného proutku
Jedním dupem do toho soudku
Zašlapal zelí i káru.
A je po práci, žel i po Ikaru,
Neboť - jak tak přilít z nebe,
Zašláp i sám sebe
Do toho sudu.
Nikdo neprchne osudu.